DE-povídky

*Vánoční pomíjivost pivního moku*

V temném hradu postava, potichu se plíží.
Horší než-li otrava, do síně se blíží.
Starý slouha Kristián, stromeček tu stráží.
Netuší že brzo již, dojde k sabotáži.

V polotmě nic nevidno, bez šance je sluha.
Vždyť je to již deset let, co nehýbal se ztuha.
V polotmě nic neslyšno, v uších je snad smola.
Vždyť je to již deset let, co meč zvedl zpola.

V nočním vlečky stínu, dveřmi rychle mizí.
Všechny pivní bečky, zlý mizera zcizí.
Šplouchání ni skřípění, neprozradí zradu.
k jak tragické loupeži, došlo v tomto hradu.

V této báji pravda dlí, neb podléhá to kritice.
Že pro vládce lidé jsou, méňě něž-li jepice.
Jedno je mu jsi-li král, nebo pouhý slouha.
Dark Elf s námi všemi hrál, a teď jsi jenom moula.

Čerti se a rozčiluj, skákej jako pružina.
V tomto boji nepomůže ani celá družina.
I kdyby jsi zvítězil a Dark Elfa ty sťal.
Po pivu ti zbude jen, na dně sudu kal.

Napsal Faber