Jdi na obsah Jdi na menu
 


Morx

15. 12. 2011

Buď pozdraven, pokládníče,

i přináším báseň, jež napsal jsem mezi prostým lidem. Po
chalupách jsem chodil a ptal se na svátky a našeho pána, tak dlouho,
dokud mi na mysl nepadla ta správná slova a rýmy. Doufám, že
zamlouvati se bude publiku širokému a potěší ucho každého na našem
velkém kontinentu. Zde jest:

Ve starém hradu svém vznešeně sedí,
v dál na svůj kontinent zasněně hledí,
lidičky, elfové, trpoši, skurti,
všichni se chystají Vánoce slaviti.

Zaznějí trumpety, brána se otvírá,
nádvoří navštíví početná družina,
ze všech ras zástupci společně přichází,
uctivě nesou věc jež na dvoře schází,

Dar vybrali pečlivě, stál celé jmění,
vždyť většího stromečku na světě není.
I vztyčili jej a jali se zdobyti,
vše na hradě jež prý nedá se dobýti.

Závěrem trpaslík vyskočil do vršku,
na nohou pružiny a v ruce stužku,
jen omotal větvičky, usedl s přáteli,
všichni se výzdobou teď už jen kochali.

Na večer začala slavnostní hostina,
ohňostroj, hudba a kejklířů skupina,
do toho přinesli sváteční chod,
tradičně jepice - na boží hod!


--
S pozdravem,
Morx