20. Seamon
1. 10. 2010
Upozorňuji, že všechny osoby v této povídce jsou výplodem opilecké fantazie a jakákoliv podobnost se skutečností je neúmyslná a je důsledkem ranní kocoviny a hlučných bílých myšek. J
Modrý Drak tušil, že nastávají problémy. Proto když přijel posel se vzkazem, aby se co nejrychleji dostavil k vévodovi, použil teleport do Dol el Zintu, ačkoliv daleko raději jezdil na koni, než aby se hlásil ke svému magickému dědictví po otci. Trůnní sál byl prakticky prázdný, což bylo na tuto denní dobu neobvyklé, protože byl zrovna čas audiencí. Další neobvyklá věc byla pětice mágů, která nenápadně posedávala v koutě místnosti a snažila se tvářit jako vzduch.
„Jsem rád, že ses dostavil tak rychle, Modrý Draku, ale pro příště, prosím, použij aspoň světelný záblesk,“ pravil vévoda Sermon. „Ač velice nerad, budu tě muset poslat na hranice vyřešit problémy s Řádem Okřídlených.“
Tohle Modrého Draka zarazilo ještě víc. Vévoda si nikdy nezapomněl z něho utahovat , že při teleportu nepoužívá záblesky a kouř pro větší dramatičnost.
„Myslel jsem, že se s nimi vede mírové jednání, tak co je za problém?“
„Ten problém je tvůj velectěný bratr Červený Drak. Moji špehové mi hlásí, že s pomocí Řádu chce rozpoutat další kolo válek a svrhnout i vašeho otce Dark Elfa. Navíc na jižních hranicích je slabá vojenská posádka a nemůžeme si dovolit přijít o magické modré diamanty z Diamantového vrchu. Proto máš za úkol se tam vypravit a jako můj nejschopnější generál vybudovat obranu proti případnému útoku a postarat se o to, aby ten útok byl krvavě odražen, aby jim pro příště na podobné kousky přešla chuť. Okamžitě dám připravit pověřovací listiny, aby guvernér Hans s tebou plně spolupracoval.“
„Není třeba, můj pane. Každý přece ví, že jsem tvůj generál pro krizové situace, a jak sám víš, umím na sebe brát i jiné podoby než lidskou . A obzvlášť jedna z nich je velice impozantní.“
„Jo, to věřím,“ pousmál se vévoda. „Moc dobře si pamatuju, jak ses během jednání s hobitím králem změnil na dvacetimetrového draka a já ho pak spolu s celou jeho delegací musel křísit z mdlob.“
Kraj Diamantový vrch byl známý svým bohatým ložiskem všech možných diamantů, včetně obzvlášť pro mágy cenných modrých diamantů. Ty byly v magických kruzích velice žádány, protože dokázaly pozvednout magickou úroveň. Proto se o jeho kontrolu v minulosti svedlo mnoho bojů. Modrý Drak si ale chtěl vytvořit vlastní představu, co vše se bude muset udělat, proto se po teleportu chvilku toulal po městě a okolí. Z toho, co viděl, pochopil, proč ho sem vévoda poslal. A tak, když se až povážlivě snadno dostal ke guvernérovi, spustil na něj pěkně zostra.
„Takhle si představujete správu území? Hradby se vám ve městě pomalu začínají rozpadat, vaše stráže jsou dobrý akorát na parádu, a to nemluvím o tom, že jich je málo. A o vaší magické obraně bych totálně pomlčel. Už dva dny se vám tady teleportuju po kraji a za tu dobu si toho nikdo nevšimnul. I tlupa ožralých skřetů je připravena na boj víc jak vy!“
„Ale pane,“ promluvil Hans, „vždyť se přece s Řádem vedou mírová jednání, tak k čemu držet bojovou připravenost? Víte vy vůbec, kolik to stojí peněz? Jenže to vás, vojáčky, nezajímá, chcete mít lidi, svoje nablýskané šavličky, přehlídky a nad tím vším ještě magickou ochranu od mágů. Ale to stojí moc a moc peněz. Vévodovi posloužím líp, když mu budu odvádět řádné daně a naplním mu jeho pokladnici.“
Na to guvernér zmlknul, protože hlava Modrého Draka se proměnila z lidské na zmenšenou dračí. Modrý Drak se neudržel a dračím hlasem zařval:
„TÍMTO JSTE, GUVERNÉRE, ZBAVEN SVÉ FUNKCE A MÁTE DOMÁCÍ VĚZENÍ. O VAŠEM ZANEDBÁNÍ POVINNOSTÍ A ZABEDNĚNOSTI SE VÉVODA BRZO DOZVÍ A SÁM ROZHODNE, CO S VÁMA. KDYBYSTE SE ASPOŇ URÁČIL VYSLAT HLÍDKY DO SOKOLÍCH HOR, ZJISTIL BYSTE, ŽE TAM PROBÍHÁ MOHUTNÉ ZBROJENÍ. MÍROVÁ JEDNÁNÍ SICE PROBÍHAJÍ, ALE POKUD JE NEPODPOŘÍ SILNÝ ARGUMENT, JAKO NAPŘÍKLAD SILNÁ ARMÁDA, A DOKUD NENÍ PODEPSÁNA SMLOUVA O NEÚTOČENÍ, TAK JSME VE VÁLCE.“
Modrý Drak se vrátil do svých komnat celkem spokojený. Celý den strávil na cvičišti výcvikem čerstvých rekrutů. Už je honil dva týdny od rána do večera a už se vykrystalizovalo jádro místní posádky. Bylo štěstí, že měl po ruce celý pluk ženistů a ti se velice ochotně pustili do opravování hradeb a budování opevnění na hranicích. Naštěstí zde byly jen dvě přístupové cesty vhodné pro vojenskou invazi, a tak jim práce šla pěkně od ruky. A i s magickou ochranou byly menší potíže, než se bál. Vévoda mu poslal pár učitelů na založení cechu magie a mezi obyvateli kraje se našlo až překvapivě hodně nadaných mágů. To bylo veliké štěstí, protože jinak by byl nucen složitě se doprošovat Fanliase Třpytivého z nedaleké elfí osady. Jenže elfové nemají jeho otce Dark Elfa rádi a ačkoliv se od něj vždy snažil všemožně distancovat, tak se ta nelibost přenesla i na jeho osobu. Takže by bylo docela dost možné, že by se s ním vůbec nebavili, a i v případě, že by ho vyslechli a nějaké svoje zaříkávače by mu zapůjčili, stálo by ho to určitě dost na to, aby z toho Seamonovi v normální situaci zbělaly vlasy. I s jeho malinkou pomocí věřil, že by magický přepad mohl odrazit. Hlídky naštěstí měly nepřítele pod dozorem, a ten se k rychlému postupu neměl. A to Modrému Draku vyhovovalo. Každý den, který dostal k přípravě obrany navíc, měl cenu zlata.
Vtom ho vyrušilo zaklepání na dveře a do jeho komnaty vešla stráž.
„Pane, je tady špeh s novými informacemi“.
„Ať vejde, vyslechnu si ho.“
„Pane, mám tady souhrnné hlášení o silách nepřítele. Podle neoficiálních zpráv se na pochod vydají příští týden, až k nim dorazí nový generál.“
Modrý Drak si převzal svitek a začetl se do něj. Po chvilce překvapeně vzhlédl a pravil: „Jsou ta čísla v pořádku? Není počet zombií a nazgůlů náhodou obráceně? “
„Ne pane, dvakrát jsem to osobně zkontroloval. Zombií je opravdu třikrát tolik co nazgůlů. “
To Modrého Draka překvapilo. Buď je jeho nepřítel neskutečně hloupý, anebo ten přepad je jen fáma. Kdo by proboha na něj posílal vyloženě obranou armádu? Zombie jsou přece pomalé, takže budou zdržovat postup útočníků, ale hodně vydrží, což je výhoda v obraně. Normální by bylo naopak mít hodně nazgůlů, kteří jsou rychlí a silní. Jediný možný způsob vysvětlení tohoto složení armády byla snaha o proražení obrany kouzly a následné rychlé opevnění dobytého území.
„Jsou nějaké zprávy o přesunu mágů popřípadě, kdo má být ten nový generál?“
„Ne, bohužel ne,“ pravil špeh.
„Dobrá, můžeš jít. A pošli mi sem hlavního mága.“
Po odchodu špeha se Modrý Drak zahloubal nad možnou strategií nepřítele. Kdo jen může být ten generál , co s touhle armádou chce jít do útoku? O generálech Řádu měl spolehlivé zprávy, že ti nejlepší z nich válčili na jiných frontách. Že by to byla snaha někoho horšího dostat se mezi elitu? Anebo snad jeho tajemný a namyšlený bratr Červený Drak? Na něj by to trošku sedělo. Už v minulosti provedl pár podobných akcí, při kterých se spoléhal, že je silnější než sám Dark Elf.
Jak tak hloubal, tak si nevšiml příchodu hlavního mága Alfonsa. A ten na sebe musel upozornit drobným decentním zakašláním:
„Co si můj pán přeje v tuto pozdní denní dobu?“
„ Potřebuju, abys začal budovat magický štít a do dvou týdnů musí být hotov. V tu dobu k nám totiž dorazí jedna nekromantí armáda a je velice pravděpodobné, že si bude chtít usnadnit pomocí magie obsazení tohoto kraje. S armádou zítra vyrážíme k hranicím. Takže si připrav lehčí obranu pro města, netoužím po nějakých morových epidemiích. A pro armádu zvýšenou ochranu proti démonům. A až půjdeš, pošli ke mně vrchního ženistu a logistického důstojníka. Musíme domluvit převoz všeho potřebného na bojiště…“
Modrý Drak sledoval, jak probíhá stavba opevnění. Po dlouhých poradách s veliteli se rozhodl vybudovat opevnění na asi třista metrů široké planině. Tato pozice měla výhodu v tom, že mu pravé křídlo chránily těžko prostupné kopce a na levém byla mělká říčka. Ta by pro normální armádu nepředstavovala žádný problém, jenže nekromanti neměli vodu vůbec v lásce a kolikrát se raději nechali pobít, než by přebrodili potok. Pro stavbu hliněného valu, před nímž byl příkop s ostrými kůly, si proto vybral nejužší část a už týden vojáky s ženisty proháněl, aby stavba byla co nejbytelnější. Vojáci sice ze začátku měli řeči, že je to práce pro ženisty a ne pro ně, ale ty byly velice rychle uťaty, když se řeklo, že za pár dní na tomto opevnění bude záviset jejich život. Také Alfonso a jeho mágové celé dny spřádali magické štíty a bariery. Navíc Alfonsovi se podařilo vyhrabat jedno staré kouzlo proti nemrtvým, které je mělo v boji zpomalit. Takže teď se před val umísťovaly magické pentagramy. Modrý Drak se zájmem toto kouzlo studoval, protože s ním neměl dosud co do činění.
Vtom zahlédl spěchajícího jezdce na koni. Poznal v něm brzy průzkumníka, a tak spěchal k bráně, aby si vyslechl nejnovější hlášení.
Jezdec seskočil z koně a pravil: „Můj pane, nepřítel je den pochodu od nás!“
„Dobrá práce, vojáku. Běž si odpočinout. Veliteli,“ obrátil se na svého generála, „ať vaši muži za tři hodiny přestanou s opevňovacími pracemi a pořádně si před bitvou odpočinou. Bude to velice potřeba. A ať jim kuchaři připraví něco teplého do žaludku. S prázdným břichem se špatně bojuje.“
Pak se obrátil k Alfonsovi. „Slyšel jsi? Máš den na dokončení magického štítu. Raději si pospěš, rád bych ho měl dokončený co nejdřív a tebe a mágy pěkně v bezpečí za valem.“
„Jak si přejete,“ odpověděl Alfonso a odešel plnit rozkazy.
Následujících 24 hodin bylo snad nejdelších v životě Modrého Draka. Ten klid a čekání na bitvu nikdy neměl moc rád. Nakonec se dočkal a kolem poledne následujícího dne boj začal. Přesně jak očekával, ucítil magii v podobě morových ran mířících do vnitrozemí na města pod jeho správou a uviděl se řítit k jeho opevnění pět dvacetimetrových démonů a dokonce jednoho třicetimetrového. Se zábleskem v očích se vrhli na jeho vojáky, ale naštěstí magický štít splnil svůj účel a odrazil je dál od valu. Démoni naštvaně zařvali neschopni pochopit, proč jejich desetimetrové ruce s drápy jim nepřitáhly vojáky až k jejím zubatým tlamám. Marně znovu a znovu útočili na magickou bariéru, aby byli pokaždé odraženi zpět. Nakonec jim po půl hodině marných snah došly síly a s křikem odlétli pryč. Mezitím se ukázalo nekromantí vojsko a davy zombií a nazgůlů jen nevěřícně zíraly, jak démoni, co jim měli proklestit cestu, jsou s křikem odraženi zpátky. Chvilku nerozhodně stály a pak je důstojníci poslali na zteč. Zpomalovací kouzlo fungovalo dokonale. Nepřátelský útok se asi třicet metrů před opevněním výrazně zpomalil a déšť šípů a střel z katapultů si mezi nepřátelskými jednotkami vybíral krvavou daň. Útok se zpomalil, ale pak další vlna útočících jednotek nahradila první zdecimovanou. Bohužel se projevilo, že kouzlo bylo připraveno moc narychlo a rychle ztrácelo na síle. Hordy nepřátel se pohybovaly čím dál tím rychleji.
Naštěstí s tím Modrý Drak počítal a měl ještě jedno překvapení v zásobě. Svoje vlastní vylepšení přivolávání démonů. On na rozdíl od většiny mágů nešel cestou velkých a zubatých nestvůr, šel cestou spousty démonků o velikosti komára. Co jim chybělo na velikosti, to nahrazovali obrovským počtem. Miliony těchto potvůrek se teď vrhaly vstříc útočícím jednotkám a žraly a žraly jako hejno hladových piraň. Chvilku to vypadalo, že se jim povede s pomocí mraku střel, od šípů přes balvany z katapultů až po zápalné lahve, nekromanty udržet před valem, ale pak se zablesklo a démonci byli náhle pryč.
O okamžik později Modrý Drak uviděl, kdo to jeho kouzlo odvrátil. Byl to obří patnáctimetrový pavouk, co se dral přes svoje vlastní vojáky dopředu. Modrý Drak ji hned poznal. Už měl s Odulou tu čest a minule ji dokázal přemoct. Proměnil se do svojí dračí podoby a pomocí silných křídel se vznesl do vzduchu.
„ODULO, TATO ZEMĚ JE POD MOJÍ OCHRANOU, TAK SE KOUKEJ PAKOVAT DO SVÉ DÍRY, NEŽ TĚ ZNIČÍM. PAMATUJEŠ SI PŘECE NA NÁŠ POSLEDNÍ SOUBOJ?“ zařval mohutným dračím hlasem.
Odula vztekle zasyčela, když ho uviděla. „Včera bylo včera a dnes je dnes. Od našeho minulého setkání jsem zesílila a dneska si z tvojí modré dračí kůže udělám peněženku,“ zařvala v odpověď a vrhla po Modrém Drakovi dávku magie, co ho naplno zasáhla.
Modrý Drak jen zalapal po dechu. Takhle silná v jejich posledním souboji nebyla. Ten útok ho málem sundal z oblohy. Kde jen nabrala takovou sílu? Oklepal se a vychrlil v odvetu dávku modrého plamene. Před tím však překvapivě hbitě uskočila a tak jediná památka na jeho útok byla kupa spálených nazgůlů. Odula po něm vystřelila ohnivou kouli, která ho ovšem minula na plné čáře a jen udělala díru do obraného valu. Jeho vojáci se dali na ústup. Velice rychle jim došlo, že v tomto souboji titánů nemají šanci přežít, a jediné, co můžou udělat, je rychle utéct. Zombie ovšem to štěstí neměly a padaly za oběť útoků dvou titánů, kteří velice rychle měnili ráz krajiny k nepoznání. Boj to byl vskutku impozantní, oba protivníci po sobě házeli koule ohně, používali blesky a i výstřely surové dávky many. Modrý Drak byl díky svým křídlům mnohem pohyblivější a jen díky tomu přežil úvodní minuty souboje. Odula neskutečně zesílila, ale po pár minutách boje už si všimnul, že její útoky jsou slabší a o něco pomalejší. Po další půlhodině už to bylo natolik zřetelné, že jeho blesky už nedokázala odrážet a před jeho plamenem uskakovat. Protože už sám byl notně unaven, vložil veškerou svoji zbývající manu do útoku bleskem. Tomu se stihla částečně vyhnout, ale bohužel pro ni ne dost. Takže místo hlavou prošel jejím desetimetrovým břichem skrz naskrz. Bitva byla dobojovaná. Odula byla mrtvá stejně tak jako prakticky všichni její vojáci.
Modrý Drak po čtyřdenním odpočinku a reorganizaci své rozprchlé armády vyrazil do protiútoku a o dva měsíce později vévoda Seamon slavnostně podepsal s Řádem mírovou smlouvu. Ovšem za jiných podmínek než si Řád původně představoval. Ale se zničenou armádou a třetinou území obsazenou nepřítelem si nemohl moc dovolovat. Modrý Drak si odechnul, že už je po válce a on má čas v klidu si vyrazit na ryby.