DE-povídky

Na obloze se zablesklo, ale hrom byl přehlušen řevem tisíců skurutů a skřetů, kteří se vrhli do boje. Byl to počátek bitvy, která byla posledním zoufalým pokusem osvobodit draky ze zajetí. Všichni si byli vědomi, že pokud útok neuspěje nečeká je smrt, ale něco horšího na co se neodvažovali myslet ani nekromanti z Citadely Temnoty. Generálové věděli, že jsou ve výhodě. Zatím. Trpasličí armáda čekající u Průsmyku jim měla zajistit dostatek času na to, aby s pomocí draků mohli zahnat Dark Elfa zpět do jeho vlastní země. V hlavním stanu vrchní velitel armády, nekromant z Dol Rionu, věděl, že Průsmyk bude brzy přejmenován na Průsmyk padlých… Ale tato oběť byla nutná, existovala dokonce i malá šance, že by se mohla část vojska zachránit, jelikož hobití rebelové měli vpadnout armádě Dark Elfa do zad. Od té doby co Dark Elf zmasakroval skoro všechny hobití vesnice, se zbylí hobiti spojili a snažili se bojem vyhnat hrozné vzpomínky na vypálené vesnice z hlavy. Zatím ale zahnal optimismus (k nekromantovi se velmi nehodící) a sledoval jak elfí knížata čistí svými šípy cestu skurutům a skřetům. Pomyslel si, že pokud vyhrajeme, dost možná to skončí masakrem v našich vlastních řadách, ale z toho bych já sám těžil nejvíc, pousmál se. Armády se konečně srazily. Skurutí bojovníci byli bojovníkům Dark Elfa rovnocennými soupeři, ale skřetí oddíly kolísaly. S tím ale generálové počítali. Vědomi si toho, že Dark Elf nenechává ve svých armádách silné mágy, kteří by ho mohli ohrozit, vymysleli strategii, která by se proti obráncům mohla setkat i s úspěchem. Chtěli posunout linii boje pomocí nejstrašnějších bojovníků, které měli. Zazněl signál a enti se mlčky vrhli vpřed. Lámali kosti, trhali vazy, a než překvapení obránců ustalo, enti dohnali přes zohavená těla skuruty, jejichž zbytky se prokusovaly dál směrem k pevnosti. Nyní přišli na řadu nekromanti. Vzkřísili padlé skřety a armáda doplněna o další bojovníky postupovala dále k pevnosti. Chvíli se zdálo, že spojené armády přece jen uspějí. Najednou však do stanu vběhl emisar Durina III., trpasličího krále. V očích smrt a v srdci děs vypověděl co viděl: „Bylo to strašné…Dark Elf stál tentokrát v čele svých vojsk, naši mágové se ho snažili zadržet, ale byl moc silný, trhal naše bojovníky na kusy, celé oddíly padaly k zemi ve vteřině. Jediná šance se naskytla, když zaútočily hobití oddíly. Dark Elf se okamžitě přesunul teleportačním kouzlem a my jsme mohli zaútočit. Hobitů však bylo málo, příliš málo. Vypořádal se s nimi moc rychle. Zatlačili jsme je bez podpory jejich pána rychle zpět, a pak jsme ustoupili a i některé z hobitích oddílů utekly do lesů.“ Trpaslík padl vyčerpáním. Zatím však jejich armády postoupila k pevnosti. Zastavili se před otevřenou bránou, kde stál jediný muž. Mág z Čarodějné hlásky, pravá ruka Dark Elfa, ochránce vězení. Magickým uměním se mu vyrovnal snad nekromant z Dol Rienu a arcikancléř Bílé věže. Mág se ušklíbl. Kdyby tu byli i mágové snad byste mě mohli porazit, ale takhle…ts…Pozvedl ruku a nemrtví se obrátili proti svým pánům a jejich spojenců. Nekromanti používali nemrtvé jako svou stráž a neměli nejmenší šanci. Armáda zakolísala a byla zatlačena od pevnosti. Lidský velitel - vévoda Lionheart  - uviděl znamení a poslal své jednotky do boje. Lidští těžkooděnci zadrželi protiútok a armády uvázly na mrtvém bodě. Spojenci si ale nemohli protahování dovolit. Potřebovali osvobodit draky okamžitě a využít je v boji proti opravdové armádě Dark Elfa.

 

**********

 

            Modrý drak - vůdce všech draků - zatím ležel spoután okovy v katakombách pevnosti, za celou dobu svého věznění se ani nepohnul a sbíral síly, aby mohl nějak napomoci svému osvobození. A nyní když slyšel zvenku hluk bitvy se rozhodl jednat. Uvolnil sílu, jenž nashromáždil a roztrhal okovy, které ho poutaly. Věděl, že jediný kdo ho může zadržet je mág z Čarodějné hlásky, kterého tím odpoutá z boje a spojenecké armády dostanou šanci osvobodit ostatní draky. Jak si modrý drak myslel, tak se také stalo. Dark Elfova pravá ruka se přesunula na nádvoří právě ve chvíli, kdy se modrý drak dral z podzemí a za ním byla pouze sežehnutá země. Drak věděl, že mág je proti němu v nevýhodě, protože musí navíc kontrolovat zástupy nemrtvých. V naději, že je mág dostatečně rozptýlen se vrhl kupředu svým vědomím a o setinku později i on sám. Mág vykouzlil obrannou bariéru, kterou drakův útok hravě odrazila a začal se připravovat na protiútok. Drak ho sledoval nejen svým vědomím a čekal na svoji příležitost. Protože stráže hlídající ostatní draky byly odvolány do bitvy, spojil své vědomí s ostatními. Zatím si Dol Rienský nekromant všiml, že mág je zaneprázdněn něčím v pevnosti a pokusil se dostat zbytky nemrtvých pod svou kontrolu. Mág se zapotácel pod tlakem a pokusil se odpovědět Maligeerovým znamením. Drak využil své šance a s pomocí svých druhů pokusil se vychýlit mágovy síly. Nashromážděné síly se přeměnily v obrovský výbuch, a když se rozptýlil dým, na dně kráteru byl pouze krvavý uzlíček oblečení.

 

***********

 

            Drakovo vědomí se rozprostřelo pod pevností a dal svým druhům pokyn k útoku. S dračími posilami, které zatemněly oblohu nad pevností neměli obránci šanci. Ale vázání vůlí Dark Elfa byli nuceni bojovat až do hořkého konce. Poté co byla za pomoci dračích ohňů vyčištěna celá pevnost se sešli vůdcové ras na poradě. Skřetů zbylo jen pár desítek a jejich velitel Garšnúk byl v boji zabit. Skurutů zbylo několik stovek, hlavně jejich vůdci a jejich osobní gardy, ale všichni se rozhodovali samostatně. Alianci elfů a entů zastupoval jejich kníže Finarfin a jejich rozhodnutí se víceméně shodovala s vůlí lidského krále Ectheliona. Přestože nekromant z Dol Rienu protestoval, byl na post velitele armád dosazen modrý drak. Staletí vedl války proti Dark Elfovi a své zajetí nesl velmi těžce a nechtěl pouze Dark Elfa opět uzavřít ve své zemi, ale rovnou ho zničit a to by se současnou armádou nedokázal. Věděl, že potřebuje posily. Elfsko-entská armáda byla téměř v plné síle a lidská byla také téměř úplná, ale věděl že když přišli o téměř všechny nekromanty budou muset požádat o pomoc mágy. Arcikancléř Bílé věže odmítal kategoricky spolupráci s nekromanty, ale modrý drak doufal, že ho osobní návštěvou přesvědčí, aby poskytl svůj řád jejich armádě. Ale nejdřív musel vymyslet plán. Armáda Dark Elfa sice byla v početní nevýhodě, ale jednu výhodu přece měla - Dark Elfa. Modrý drak znalý jeho strategie se rozhodl, že vybudují opevnění u Ďáblovy hory, vyslal běžce za zbytky trpasličí a hobití armády a sám se vydal do Bílé věže. Po několika hodinách vysilujícího letu se snesl na střechu Bílé věže a strčil hlavu do okna arcikancléřových pokojů. Arcikancléř ani nezvedl hlavu od pergamenů a řekl: „Vítej, shromáždil jsem Radu a čeká se jen na tebe.“ Poté se teleportačním kouzlem přenesl do Velké síně kde se Rada chystala rozhodnout zda mágové vytáhnou do války. Po hodinovém jednání se mágové začali připravovat k provedení hromadné teleportace. Modrý drak si myslel, že nekromanti nebudou rádi za zmenšení svého území, ale draci představují takovou sílu, že si své pochybnosti snad nechají pro sebe.

 

***********

 

            K Ďáblově hoře mezitím dorazili první oddíly nepřátelské armády a v nepřítomnosti svého velitele se pouze rozbíjeli o obranná postavení entů. Finarfin byl modrým drakem jmenován za svého zástupce a netrpělivě čekal na příchod mágů a jejich velitele. Věděl, že bez nich nemají nejmenší šanci a magické síly Dark Elfa je zničí do jednoho. Všiml si však v řadách Dark Elfa nových praporů, které v jeho armádách nikdy neviděl… Vyslal zvědy, aby o nových bojovnících něco zjistili, a ti se vrátili se znepokojivou zprávou. Dark Elf, znejistěn osvobozením draků, naverboval barbary z Divokého Východu. Potřeboval jednat, ale neodvážil se vyslat letky draků mezi nepřátelské šípy bez ochranných kouzel mágů. Přesvědčil poslední nekromanty, aby vyčarovali štíty aspoň kolem elitní jednotky draků, a ty vyslal proti barbarům. Vedl je Ancalagon Černý, který byl po modrém drakovi nejmocnější. Když přelétali první linie Dark Elfovy armády snesly se na ně mračna šípů, ale štíty nekromancerů držely. Ancalagon, jehož plamen byl silnější než jakéhokoliv jiného draka včetně modrého, a jeho spolubojovníci začali v řadách barbarů šířit hrůzu. Ti se totiž s takovými bytostmi ještě nesetkali. Po spálení několika set bojovníků si všimli, že uprostřed barbarské armády se hromadí silná magie, která je navíc kryta štítem. Pokusili se ho prorazit, ale bezúspěšně. Počet barbarských šamanů byl ohromující. Silou se sice mágům z Řádu nevyrovnali, ale počtem jistě. Ancalagon okamžitě zavelel k ústupu a ze všech sil se snažili dostat pod ochranu vlastních kouzelníků. Nekromanti zatím zaujali místa v pentagramu a pokusili se odpovědět na pokus barbarských šamanů. Barbarů však bylo příliš mnoho. Jediného Ancalagona nesmetla magická vlna, a to proto, že byl pod ochrannou nekromanta z Dol Rienu, jemuž se nemohl barbarští šamanové rovnat. Zato zbylí nekromanti byli rozdrceni silami, které se pokoušeli zadržet. Jejich velitel zlostně zařval nad ztrátou a přemístil se do své Citadely. Tato válka pro něj skončila. Opevní svou Citadelu, nabere ztracené síly a vybere si pomstu na komkoliv s kým se setká!

 

************

 

            Spojenecké armády se držely i proti nově příchozím barbarům, ale potřebovali nutně posily. Dark Elf se stále nevracel a v tom viděli svoji šanci. Když již bitva trvala celý den a zraky velitelů se obraceli k západu. Spatřili velký modrý mrak. Modrý drak se konečně vracel a mezi řadami vojáků se začali objevovat mágové. Dark Elf ve svém sídle sledoval bitvu jak se zrcadlí v jeho jezeře a povzdechl si, že bude muset plýtvat dalšími svými silami na ty hlupáky. Začal si připravovat portál a cítil jak se v něm hromadí vztek. Zatím armáda s pomocí mágů, kteří se poměrně rychle postarali o barbarské šamany postupovala kupředu. Dark Elfovy voje vytvořili kruhové obranné postavení, kterým bránili rostoucí portál a posíleni magii, která proudila skrz portál se odhodlali k protiútoku. Magické štíty spojenecké armády byly najednou k ničemu, meče Dark Elfových vojáků jimi projížděli jako by tam nebyly a jeho vojáci rychle postupovali. Dark Elf se konečně přemístil a zuřil opět ten marný pokus ho zadržet, ale tentokrát jim ukáže, dnes žádní zajatci. Bojujeme až do úplného konce! Modrý drak konečně dal pokyn a dračí armády vylétla zpoza Ďáblovy hory. Dokonalé řady vytvořily pás plamenů, který kosil nepřátelské jednotky. Překvapený Dark Elf vytvořil kolem sebe ochranný štít a začal ve vzduchu vytvářet ledové znamení, kterým se chystal draky srazit z oblohy. Jeho soustředění však vyrušil útok Rady mágů. Dlouho se na tento souboj připravovali. Věděli že nemůžou vyhrát, ale že ho můžou zdržet. Kolem Dark Elfa zatím umírali jeho elitní stráže a on se musel bránit útoku a navíc udržovat štít v chodu. Po několika minutách byla jeho armáda rozmetána a on stál sám proti všem svým nepřátelům. Modrý drak věřil v úplné vítězství a lehkomyslně vykročil vpřed a udeřil do bariéry. Bariéra se okamžitě změnila v plamennou stěnu, která ochromila všechny okolo, a poté přetvořila Dark Elfův portál na obousměrný. Dark Elf se ušklíbl, bleskem zabil vévodu Lionhearta a zástupce arcikancléře (původní cíl byl sám arcikancléř, ale jeho osobní štít kouzlo odrazil) a skočil do portálu. Nikdo se ho neodvážil pronásledovat. Modrý drak zuřil. Přísahal, že i když se jim povedlo uzavřít Dark Elfa opět v jeho zemi, tak že bude osobně strážit na hranicích a jeho elitní letky mu budou pomáhat.

 

************

 

            Dark Elf seděl ve svém doupěti a přemýšlel. Vždyť on má času dost. Nekromant z Dol Rienu určitě nenechá pád svého řádu jen tak, a až se spojenecká armáda pobije navzájem, on bude připraven…