Jdi na obsah Jdi na menu
 


4. martas35

1. 10. 2010

 

Neyane - Pomsta draka
 
martas35
 
 Opět žil. Opět dýchal. Opět cítil své ohromné tělo. Cítil každou buňku svého těla.
 A uvnitř jeho hlavy se ozval temný hlas.
 „Probudil jsem tě, abys mi mohl sloužit, abys byl mojí loutkou. Otevři oči.“ Aniž by poslal nějaký signál ke zrakovému orgánu, tak se víčka zvedla.
 „Vidíš, dokážu tě ovládat. Vím, že vy draci máte velký smysl pro nezávislost, ale pro tvé vlastní dobro bych jej potlačil.“
 „Kdo jsi, mocný pane?“
 „Vážně si mě nepamatuješ, Neyane (Modrý - př.)? Nazývají mě mnoha jmény, ale asi nejznámější je Darkelf.“
 Darkelf se zjevil před ním.
 To jméno mu něco říkalo, pak si vzpomněl. Byl to on, kdo ho před dávnými věky zabil v nečestné bitvě. Přátelé nekromanti mu poskytli půl tuctu nazgúlů, kteří se proti němu vrhli naráz. Zbývali čtyři, když do bitvy zasáhl sám Pán temna. Jediným pohybem ruky ho shodil z oblohy a po druhém se z jeho těla stalo vykostěné maso, nasekané přímo na velikost temno-elfích ledniček.
 „Přivolal jsem tě jako pomoc pro mé vojsko u vodní pevnosti.“
 Bez jediného pohybu se před dračíma očima ukázala průhledná mapa s přehledným nákresem pevnosti a okolí.
 „Poletíš tam a zabiješ kapitána posil z Města lesních elfů. Má u sebe důležitý artefakt zvaný Angmarský meč. Vezmi mu jej! Upozorním tě, že se jedná o velice nebezpečné individuum. Jak fyzicky, tak magicky.“
 Obraz Darkelfa se spolu s mapou pevnosti (na které se zrovna zobrazil protiútok obránců) začal průhlednět. Před drakem se ocitlo ústí jeskyně. Do té chvíle pod sebou necítil podlahu. Nyní cítil studenou žulu. To místo znal. Tady žil tisíce let, než se uprostřed pohoří usadil Darkelf se svými elfy. Následná bitva, na kterou si předtím vzpomněl však vše změnila.
 Leť nebo ti mám pomoct? Zaburácel mu hlas temného elfa v hlavě.
 Jistě, zapomněl jsem se…
 Jak někdo může zapomenout na cíl svého života… nechápu. Tak už vyleť! Aniž by drak dal nějaký pokyn, roztáhl křídla a vyletěl. Postupně mu Darkelf vracel kontrolu nad jeho modrým tělem. Bylo nádherné letět. Svoboda bez létání pro draky neznamenala nic. To létání byla svoboda a naopak! Konečně jeho city povolily a nechaly prostor logickému uvažování. V žádném případě nehodlal splnit zadaný “cíl života“. Jeho čest mu to nedovolila. Viděl umírat své druhy ve válce, viděl kolik zkázy dokáže roznášet ten prokletý temný elf. Ale jak to provést, aby to Darkelf nepoznal? Jak by…
 …hej! Letíš příliš nalevo! Ozval se mu v hlavě slabý hlásek, tak slabý, že jej zaregistroval teprve napodruhé. Neyane odpověděl mírným zatočením.
 Dračí mysli to konečně došlo! Pokud se hlas ztišoval, mělo by to znamenat, že kontrola temného elfa nad jeho tělem slábne. Ale mohla to být také jen chytře vymyšlená léčka z temné strany. Za pokus to stálo. Natočil se mírně doleva. Za chvíli se mu v hlavě ozval slabý hlásek: draku! Nezahrávej si se mnou! Leť víc doprava! Kurz nezměnil. DRAKU! Víc doprava ty hlavo dubová! Opět se stočil požadovaným směrem. Více toho zjistit nemohl, nechtěl aby Darkelf pocítil náznaky připravované zrady v jeho chování. Moc Darkelfa nad jeho fyzickou podobou slábla, kdyby temný pán mohl, tak by místo druhého zavolání ovládl dračí tělo a přesměroval by ho na požadovaný kurz (ovládnout draka je velice těžké kvůli jeho velikosti).
 
„Veliteli! Veliteli! Od severu se blíží modrý drak!“
 Kapitán elfích posil Isilmë-Ilma (měsíční svit - př.) se zahleděl daným směrem a ostrým zrakem spatřil modrého draka. Temní elfové a jejich výtvory si zřejmě také všimli draka a začali se formovat do nového útoku.
 „Druhá a třetí rota za hradby! Připravit se bránit průlom brány! První rota třicet kroků od brány! Lučištníci připravit, střílet salvy co nejdřív! Čtvrtá rota se přesune na severní hradby, pátá na jižní.“
 
 Ve velké místnosti plápolal oheň a osvětloval místnost. Darkelf seděl ve svém pohodlném křesle a před pánem temnoty se odehrávala na průhledném plátně bitva. Bitva o Vodní pevnost. Jeho vojska se právě vrhala znovu do útoku na prořídlé řady obránců. Ti začali zmateně pobíhat. Když část vojáků vylezla na severní a část na jižní hradby, Darkelf zpozorněl. Z těchto stran totiž pevnost obklopovalo jezero. Jediným směrem odkud se dalo útočit suchou nohou, byl úzký pás zeminy na východě. Proč by… Náhle se na mapě objevila další kresba, kresba draka.
 Leť prvně k veliteli, mému poslu. Vyslal ke své loutce Darkelf signál a i jeho to stálo již ne nepatrnou část sil. Ovládat draka bylo těžké i pro Darkelfa, na takovou dálku.
 Ano. Odpověděl stroze drak.
 Drak nyní zamířil směrem k zadnímu voji útočících elfů. Darkelf zpozorněl. Neyane nezpomaloval.
 Co… Víc již nestačil říct. Světélka signalizující jeho posla a gardu zhasla!
 
 Při západu slunce ke dračím uším dolehlo podivné cinkání. Zvuk sílil. Tu se pod ním otevřelo ústí horského údolí, zaplněné zcela vodou. Ne, zcela ne, musel se opravit. Uprostřed stála pevnost a k ní vedl úzký pás země, po kterém se proti sobě vrhala vojska.
 Leť prvně k veliteli… zaslechl slabý hlásek v hlavě.
 Odpověděl kladně. Sám Darkelf mu nyní usnadnil jeho vzpouru. Do poslední chvíle nebude o plánované vzpouře vědět. Začal klesat. Získával rychlost. V zadní části záplavy černých uniforem spatřil vlajku temných elfů. Zamířil k ní. Dvě sta kroků, sto kroků. Drak pokračoval ve střemhlavém letu. Vychrlil modré plameny. Temno-elfí vedení bylo zničeno. Vyrovnal let a začal stoupat. Ve své mysli zaznamenal náhlý tlak, který ustal stejně rychle jako začal. Předchozí manévr opakoval, dokud se do jeho kůže nezaryla stovka černě opeřených šípů. Darkelf ho zapomněl vybavit krunýřem. Dosedl na zem, aby lučištníci nemohli střílet na jeho nechráněné břicho.
 
 „Eldaméle (ve smyslu elf, milující moře – př.)! Pojď sem! Spoj se s mágy z mramorové a měsíční věže, ať provedou nátlak na Darkelfovu zemi!“ zakřičel na svého pobočníka elfí kapitán.
 „Jistě“
 Sám se spojil s léčiteli v elfích říších a požádal je o podobnou pomoc. Zkušený kapitán správně odhadl, že modrý drak je přeběhlík a on mu musel ulevit, od jisté pomsty temného pána. Drak se stal pro obránce klíčovým bodem.
 „První rota pozice střed, druhá napravo od první, třetí nalevo! Čtvrtá pravé křídlo a pátá levé! Lidští rytíři připravit jako záloha po celé délce linie! Lučištníci střílet salvy!“ S úsměvem si uvědomil, že takto by ten nafoukaný lidský velitel bitvu neřídil. Pravděpodobně by se snažil využít hradeb a draka by nechal plavat (v moři krve).
Ale sir Greenbow padl předchozího dne – naštěstí. Nastal rozhodující okamžik bitvy a oni toho museli využít, museli podpořit draka…
 
 Armáda temných elfů se slepě hnala zničit nepřítele, dokud jejich počet nezačal redukovat drak. Armáda se zastavila, což umožnilo se obranné alianci lidí a elfů rozmístit se do bojové formace. Temno-elfí zálohy se snažily obklopit draka a proniknout jeho tlustou kůží. Aliance obránců se vrhla vpřed. Brzo svoji rychlost zvýšil i jejich protějšek. Vojska se na sebe vrhla, draka nechávaje bojovat se zálohami, zaslepeného zuřivostí proti této pokřivené rase.
 
 „Za chvíli jseš mrtvý, draku…“ Ve chvíli, kdy začal utvářet kouzlo, které by draka zabilo, však začaly bít na poplach jeho magické štíty. Něco do nich pouštělo ohromné množství energie, něco se je snažilo obalit závojem čistého světla měsíce, něco na ně útočilo samotnou podstatou přírody. Temný luskl prstem. Stál na vrcholku nejvyšší věže své pevnosti. Na ploché střeše byl nakreslen pentagram. Začal odříkávat. Kouzla, která vyslovil nebyla určena pro uši lidí, elfů ani příslušníků jiných národů. Byla to slova zapomenutého boha smrti a Darkelf nyní povolával jeho hrubou podstatu. Pentagram zářil tak jasně, jako nikdy předtím. Málokdo by takový jas snesl. Jak temný pán odříkával, pentagram postupně zfialověl a následně zčernal. Hloubka té barvy byla nekonečná…
 
 Armády se střetly. Vojsko temných elfů začalo mít znatelně navrch a tlačilo vyčerpanou první rotu zpět ke hradbě. Neyane si konečně uvědomil, že bojuje daleko od přední linie. Roztáhl křídla a vzlétl. Na to čekala stovka temno-elfích střelců. Šípy prorazily poměrně slabou kůži na břichu. Drak zařval. Opět se ho zmocnila zuřivost. Chtěl je zabít. Chtěl je roztrhat. Obloukem se otočil a zamířil k lukostřelcům. Další stovka šípů vyletěla vstříc drakovi. Podvědomí si zapamatovalo tu spoustu bolestivých signálů a přimělo mozek provést úhybný manévr. Ze sta šípů svůj cíl zasáhlo sotva deset. Střelci se otočili a dezertovali pryč z bojiště. Modrý drak je slepě pronásledoval…
 
 Vyvolaná podstata podpořila magické štíty. Temný pán pak dle potřeby do různých míst spolu se svými věrnými posly posiloval dle potřeby magickou bariéru okolo své pevnosti. Poslové, rozestavěni ve vrcholech pentagramu rozšiřovali již tak ohromné síly svého pána…
 
 Isilmë-Ilma byl spokojen. Jeho plán vycházel báječně.
 „Stáhněte první rotu k bráně a ať vytvoří rozestupy!“
 „Jistě.“
Temní elfové, rozvášněni vojenským střetem se pustili do pronásledování.
 „Křídla zesílit nápor na nepřítele!“
 Dva rohy zatroubily svou jasnou píseň zároveň.
 „Rytíři do útoku!“
 Brána se otevřela a na bojiště vjela stovka jezdců v bílém. Zrychlili do trysku. Překvapení elfové se snažili vytvořit pevnou štítovou hradbu, ale nestihli to. Počáteční úder byl zdrcující. Málokdo stojící v první řadě přežil.
 
 Nápor na štít polevil. Darkelf přenechal kontrolu svým věrným. Vyčaroval před sebou mapu dobývané pevnosti. To co spatřil ho nemile překvapilo. Jeho armáda bojovala v uzavíraném kruhu. Draka na mapě neviděl, stejně jako linii střelců. Pustil je z hlavy, pomstít se může později. Vyslovil kouzlo, určené udělat v linii obránců guláš.
 
 Kapitán se usmál, nevědouce, že se usmívá i jiný elf na onom světě. Usměv mu ale zamrzl na rtech, když byla část z rytířů vyhozena ze sedla. Půda pod nimi začala podivně bublat a vzala do svých hlubin dvě třetiny rytířů a většinu koní. Kapitán tasil angmarský meč.
 „Jdeme.“ On a jeho stráž se rozeběhli na již znovu pevnou půdu.
 
 Střelci byli pobiti. Když konečně dračí emoce ustoupily, drak se obrátil a vracel se zpět. Již zdálky viděl, že vojsko temného pána je téměř obklopeno. Ovšem uprostřed se objevil průlom a k němu spěchala hrstka elfích těžkooděnců, zakrýt onu mezeru.
 
 Pán temnoty byl oním druhým elfem co se smál. Nyní i jemu ztuhl úsměv na rtech, když se na rohu mapy objevil drak. Zadní řady jeho obklíčené armády to zpozorovaly a daly se ne útěk. Darkelf nakreslil ve vzduchu runu. Světla na mapě označující polohu dezertujících vojáků zablikala a zhasla.
 „Budu se snad té bitvy muset zúčastnit osobně?“ řekl Darkelf znuděně. Mávl rukou. Místo mapy se před ním objevil malý portál. Vstoupil. Záhy si uvědomil, že něco je špatně. Vstoupil do portálu, ale něco jej nepustilo na druhou stranu. Snažil se to zlomit, ale podivná síla ne něj zaútočila podstatou života. Prožíval všechnu bolest žijících tvorů, od malých mikrobů až po enty. Sebral zbytky sil a pokusil se vystoupit z portálu. Objevil se zpět na nejvyšší věži své pevnosti, obklopen svými věrnými. To co zažil, ho znepokojilo. Něco ho porazilo… Už nebyl nejmocnější?
 
 Isilmë-Ilma stál obklopen tuctem temno-elfích šermířů. Jen díky své obratnosti a zručnosti s mečem se ještě držel. A ještě kvůli zbrani, jenž držel v rukách. Nyní to byli obránci, kdo byli rozděleni a nuceni přejít do obrany. Darkelf zasáhl v pravém místě. Naštěstí se na obzoru objevil drak. Jeho modré šupiny se odrážely od zapadajícího slunce. Ještě měli naději. Přehodil si meč do pravé ruky a do levé chytl roh. Začal troubit krátké signály, čímž povolával zbytky toho co zbylo z jeho prví roty. Bylo to sotva třicet mužů, ale nyní musel nasadit vše. Konec rohu mu uťal jeden z nepřátelských šermířů. Dalšímu se podařilo prorazit elfovu obranu a sekl kapitána do holeně. Nyní byl rád za ony mithrilové chrániče od trpasličích přátel. Roh upustil. Meč chytil oběma rukama. Teď se bude muset starat o vlastní obranu.
 
 Neyane nalétl doprostřed vojska temného pána. Vojáci padali pod jeho modrým ohněm, pod jeho drápy a ocasem. Náhodný pozorovatel by spatřil malé skupinky temných elfů, prchajících do bezpečí. Totéž by se dělo na druhé straně, kdyby bylo kam. Modrý drak svým zásahem nachýlil opět jazýčky vah na stranu lidí a elfů.
 
 Zástupce zabitého posla zhodnotil bystrým okem stav bojiště. Nyní jejich linie tvořila téměř dokonalé O, což je stavělo do náročné pozice. První dezertéři sice padli okamžitě na zem, ale další již ne. Lekce nebyla ukončena. Temný elf tak každou minutu přišel aspoň o deset bojovníků. Číslo se zvyšovalo. Dal pokyn trubačovi.
 „Zatrub všeobecný ústup.“
 
 Ozvalo se pět sestupných tónů. Opakovaly se.
 Pevnost se ubránila.
 
O dva dny později…
 
Neyane, hrdina od bitvy o Vodní pevnost umíral. Sám Darkelf si ho našel, když spolu s elfí armádou prošli portálem do jeho země. Byli poraženi.
 „Bylo toto nutné, draku?“ Zeptal se temný pán. „Byl by z tebe dobrý služebník.“
 „Ano, bylo. Nezapomínej, první pokus neuspěl, ale je taky prvním, který se dostal tak daleko. Je to předzvěst tvého pádu…“
Rozezlený Darkelf mávl rukou. Dračí tělo začalo hořet.
 „Mýlíš se ty přerostlá ještěrko! Na světě nemám konkurenta!“ Vykřikl, aniž by svým slovům věřil.
 „Ale… máš… národy se pro…ti tobě spojily…“ Zachroptěl drak. Pak v agonii zemřel.
 
 Za pár dní ležel Darkelf mrtvý v ruinách své pevnosti, roztrhán další podstatou… Nenávisti. Ale duch přežil… Až se na něj znovu zapomene a staří nepřátelé budou mrtví, vrátí se do své pevnosti a bude opět vládnout světu…