8. programátor
1. 10. 2010
V náruči tmy, za svitu luny, pod peřinou hvězd, usedá k plápolajícímu ohni skupina udatných bojovníků a splétá klubko hrdinných myšlenek, jak porazit zákeřné, ohně vrhající, dragony a necedit při tom potoky krve.
"Nepříteli! Jestli se někde setkáme, nechť bůh nad tebou drží ochrannou ruku, protože hroby jsou pro tebe vykopané už teď. A ke které ze stran se bůh připojí, už budeme muset nechat na něm."
"Nepříteli! Jestli se někde setkáme, nechť bůh nad tebou drží ochrannou ruku, protože hroby jsou pro tebe vykopané už teď. A ke které ze stran se bůh připojí, už budeme muset nechat na něm."
Naše zrození a Ignisův pád
Neodvracejte zraky a přečtěte si příběh, který se zapsal do historie a bude se předávat dál z otců na syny a z matek na dcery, až do vzdálené budoucnosti, kam se ani naše mysl neodváží nahlédnout.
Kdysi v dobách dávno nedávných, z prachu a špíny, pokory hrůzy a krve se zrodilo něco, jež by to jedni nazvali hrdinstvím, jednotou a přátelstvím a druzí zradou. Hrstka bojovnic a bojovníků, jež nechtěli už být vláčení bahnem umírající pospolitosti a chtěli se oprostit od nadvlády, kteráž jim svazovala ruce a nedala příležitost ukázat, co se skrývá v jejich silných pažích a bystré mysli, se odloučilo od společenství „slabých“ a jali se vytvořit své vlastní impérium.
Nejschopnější a nejzkušenější bojovník zasadil první kámen v místě, které se mělo stát jejich budoucí pevností a ostatní následovali jeho. Vbrzku se zrodilo něco , co se zapsalo do mysli mnohých, vznosné sídlo, jež bylo pojmenováno: Skrytý hrob králů.
Za zvuku intrád ekvipáže vyrazily na okružní jízdu aby svoje první vítězství ukázali na obdiv světu. Až vřavy utichly jal se slova Mistr:
„Dnes jsme vystavěli pevné základy naší tužby. Když zůstaneme v pospolitosti, věrnosti a přátelství, budeme pomáhat jeden druhému, pak se jednotlivci stanou celkem a celek jednotlivcem. Jak se odpradávna tomu říká: V jednotě je síla! A nic nás nezastaví abychom zemi očistili od zla, které brázdí vzdušný prostor a poletuje nad našimi hlavami, bere si co mu nepatří a bez jakéhokoliv slitování plení celou zemi, aby si ji podrobil.“
Tím nebezpečím byli dragoni“ Spousta takovýchto již byla zahubena a dalo by se i říci, že vyhlazena, ale přesto tu byl ještě jeden a to ten z nejhorších, dragon Ignis.
Spousta statečných bojovníků nasazovala svoje životy aby zahubila toto létající, plamen vrhající, monstrum, ale všechno toto odhodlání padlo vniveč, jelikož Ignis neoplýval jenom mocnou fyzickou schránkou a nevrhal pouze spalující oheň, jenž kamen měnil ve sklo, ale byl i chytrý. Střelám z luků a kuší, katapultů se vyhýbal a dolů k zemi vysílal proudy spalujícího ohně a když se bojovníci seskupili, bylo to nejhorší, co mohli udělat. Ignis dosedl na zem, mezi skupinu bojovníků, začal chrlit oheň a přitom se točil dokola, takže vše v dosahu jeho ohně bylo zničeno a to živé i nežívé.
Všichni už vzdali boj s tímto netvorem a raději se mu podrobovali, dávali svoji úrodu a starší 50 let končili též ve chřtánu tohoto tyrana. Zbyli tu už jediní, kdo se s tímto nehodlali smířit a to společenství: Skrytý hrob králů.
Ale ani jim nebylo do zpěvu. Marně vymýšleli taktiku, jak Ignise zničit, ale nebylo snad žádného řešení jak toto monstrum zničit. Ale přeci jenom v nich plála kapička naděje, protože na každého jednou dojde.
Jedné noci, kdy mistr jen tak bezhlavě brouzdal nocí se stalo něco neuvěřitelného. Jen tak tichounce z černých nebes se před něj na zem snesl drak a nebyl to Ignis. Mistr se vylekal, ale věděl, že ať udělá cokoliv, jeho život půjde vniveč a útok by protivníka jenom rozzuřil. Zachoval si tedy čistou hlavu a přemýšlel, co udělat dál. Zvedl hlavu a zpříma se dragonovi podíval do jeho velkých očí. Stejně tak se do očí díval dragon jemu. Najednou z mistra opadlo všechno napětí a všechen strach. Jako by ho dragon uklidňoval a pak mistrovi došlo, že s ním dragon mluví. Mluví myšlenkami ne hlasem.
Bylo o čem si povídat, ale dragon dal mistrovi na vědomí aby si šel odpočinout a že se za poledne, z celou jeho družinou, sejdou u Velké skály a tam se domluví, jak společně Ignise zbavit jeho nadvlády, protože tyranizuje nejen lidi, ale padají i hlavy draků neškodných.
I v poledne se tedy společenství Skrytý hrob králů vydalo na cestu k Velké skále kde na ně už čekal dragon. Ten je zavedl na místo jeho společníků a bylo to místo kde by nikdo dragony nehledal. Jejich hnízdo bylo ve skále, ale vchod byl velká díra do země. Tam nikdo nikdy nevkročil, protože si lidé mysleli, že je to cesta do pekla. Všichni se seskupili, dragoni i společenství a jednali o tom, jak Ignise zničit. Spojení drak a člověk bylo naprosto jedinečné, protože se našlo řešení, jak Ignise zničit. Lidé a draci se tedy dohodli takto.
Každý si vybere svého dragona a dragon svého společníka a za nocí se budou učit létat aby získali stabilitu a jistotu na hřbetech dragonů. I stalo se tak a za pár týdnů se již nebylo čemu učit a zbylo už jen zaútočit na nepřítele a použít dohodnuté taktiky aby ho zničili.
Když jednoho dne Ignis vyrazil zase na svoji cestu za kořistí, vzlétla také do nebes vytvořená formace společenství draků a lidí. Cíl lidí byl útočit na protivníkovo slabé místo a to na oči. Draci budou chrlit oheň na jeho tělo aby Ignise oslabili. První formace vzlétla a udělala půlkruh kolem Ignise aby se vyhnula jeho plamenné šavli. Ignis se začal jako vždy točit dokola, ale s tím společenství počítalo. Začali se točit společně s Ignisem. Trefit se lukem nebo kuší Ignisovi do očí ale nebylo vůbec lehké a proto tu byly ještě další dvě formace bojovníků, a tak se postupně tyto tři formace střídali.
Nakonec byl Ignis slabý už tak, že doslova spadl a ne slétl k zemi. Mistr společenství pak přistoupil k němu, pomodlil se a vrazil dlouhý meč do Ignisova oka a tak ukončil jeho život.
Co dodat na závěr, radosti bylo plno a masa na spoustu dnů, tak alespoň na poslední cestě Ignis dobře posloužil a lidé se od této chvíle stali přáteli s ostatními hodnými dragony. A kdyby se tu náhodou objevil zlý dragon, pořád je tu společenstvo: Skrytý hrob králů.
V náruči tmy, za svitu luny, pod peřinou hvězd, usedá k plápolajícímu ohni společenstvo věrných druhů aby dnes oslavili další vítězství, vítězství nad strachem a zlobou jež se ne málokdy podepisoval na lidských osudech. Toť pravda jest.